WETEMAA - KNIHA OSUDU ZEMĚ ÉLLAD
Wetemaa je kniha, jejíž původ je obestřen legendami. Je to nejstarší kniha v zemi Éllad, starší než čtyři posvátné knihy Kana, Argunna, Orsana a Ela-sipona, které sepsali bohové a dali je do úschovy lesnim mužíkům. Některé pověsti tvrdí, že Wetemau stvořil Viur. Jiné tvrdí, že se objevila zároveň s nebem a zemí a bohové, Sinadrovy děti, s jejím vznikem nemají pranic společného. A ještě jiné legendy soudí, že Wetemaa existuje stejně dlouho jako Sinadr. Protože ve Wetemae s píše o tom, jak on stvořil svět. Ale učenci se domnívají, že dokud svět nebyl světem, nemohla tu být Wetemaa, neboť nebylo jediného orla, jehož pero by mohlo tančit po jejích stránkách a zapisovat, co se děje.
Wetemaa je pamětí země Éllad. Ať už se o její původ legendy i učenci přou, jak chtějí, je několik faktů, na nichž se shodnou. Místo Wetemay je v pohoří Dankradu, nedaleko hory Rá, ve Svatyni, jíž dali poslední podobu Wanne a Karu. V dobách, kdy bohové ještě žili v zemi Éllad, než odešli do svých paláců na severu, nepotřebovala Wetemaa svatyníka, protože orlí pera jí dával ze svých perutí sám Orlyg. Když bohové zemi Éllad opouštěli, svěřili Wetemau smrtelným lidem. Svatyníci pečovali o knihu, dbali na to, aby nikdy nechyběla orlí pera, která sama zapisovala do knihy vše, co se v zemi Éllad odehrálo. Neúnavně se dnem i nocí míhal brk po stránkách Wetemay a psal dějiny obyvatel země Éllad. Dokud všichni Éllaďané věřili v Sinadrův rod, nebyla nikdy Wetemaa bez svatyníka a běh orlích per nebyl přerušen. Po První velké bitvě pod královskou horou Mirabatem však do země vtrhli jednověrci z Jižního Edagwonu a začali v zemi Éllad šířit svojí víru. Stále častěji se pak stávalo, že zemřelého svatyníka přišel někdo nahradit až za delší dobu, léta nikdo nepostavil orlí brk na stránky Wetemay a stejně dlouho v knize nebyl zapsán osud země Éllad.
V dobách vlády krále Gudleifra už o Wetemae věděl málokdo. Gudleifr znal věštebné podmínky, které musí splnit, aby se stal králem celé země Éllad, a jednou z nich bylo najít Wetemau, protože pouze to, co v ní bylo psáno, mu mohlo pomoci Éllad ovládnout. Jeho družiníci Wetemau z Dankradu přinesli. Potřebné části přeložil Waltheri, Lesní mužík, protože pro lesní mužíky je Starý jazyk mateřštinou a Wetemaa byla vždy psána Starým jazykem. Celou knihu později přeložil Ceredig Mořeplavec. Několik opisů jeho překladu se zachovalo a po Élladu kolovaly desítky stručných výtahů nebo částečných opisů.
Originál Wetemay je ztracen. Ke konci vlády krále Lagdwise, někdy ve druhé polovině 5. století po První velké bitvě, byl přenesen z Udi do Karlady a uložen na velmi bezpečném místě, totiž v kryptě pod tamějším kostelem. O několik let později byl vchod do krypty na popud otce Ritgeldra dokonce zazděn. Otec Ritgeldr, jak se zdálo, totiž Wetemau pokládal za velmi nebezpečný artefakt, jehož prostá existence by mohla řadu lidí přivést zpět k mnohověrství. V roce, kdy byla Wetemaa zazděna, však postihla zemi Éllad neúroda a mnohověrci usoudili, že se élladská božstva hněvají právě kvůli zazdění Wetemay. Několik měsíců stará cihlová zeď byla prolomena, ale krypta byla prázdná. Rozvášněný dav otce Ritgeldra obvinil ze zničení knihy a ubil ho, ačkoliv nebyl jediný důkaz, který by svědčil přímo proti němu. Osud Wetemay znám není. Mnozí doufají, že Wetemau odnesli bohové zpět do zničené Svatyně na hoře Rá. Stejně pravděpodobné však je, že ji odnesl kdokoliv jiný, k čemuž mohlo dojít dokonce ještě před zazděním vchodu. Dost možná, že dal otec Ritgeldr kryptu zazdít právě proto, že zmizení Wetemay odhalil, obával se reakce obyvatelstva a tímto krokem se snažil ztrátu knihy utajit.
Ceredig svůj spis, v němž vylíčil sjednocení země Éllad pod nadvládou rodu Miltidů, nazval Wetemaa, neboť v něm zachycoval osudové okamžiky dějin země Éllad. Chtěl, aby jeho knihy byly pokračováním Wetemay a aby částečně zaplnily mezery, které ve Wetemae absencí svatyníků v novějších dobách vznikly. Později převyprávěl i některé příběhy, které ho při překládání zaujaly, zejména příběh Orlygova syna Wanna, a protože tyto příběhy znal z Wetemay, vžil se i pro ně postupem času název Wetemaa, případně Nová Wetemaa nebo Ceredigova Wetemaa.