Ela-Sidrah
Byly doby, kdy Bohové země Éllad ještě pobývali častěji v krajinách smrtelníků, než ve svých palácích kdesi na severu, a kdy jejich přítomnost mezi lidmi byla příčinou mnoha podivných věcí, o nichž se vyprávějí báje, pověsti a legendy. Ty doby jsou tak vzdálené, mlhavé a neurčité, že zůstávají v myslích lidí jako nejasné a vábivé vzpomínky na sny, které se letmo dotýkají čel spáčů ve chvíli, kdy jejich duše překračují tu těžko postřehnutelnou, třpytivou hranici mezi spánkem a bděním.
V těch dobách často i božský Varandur konal své dílo na zemi, buďto v srdci hory Rá nebo u jezera, kterému se dnes říká Varandurovo, neboť v jeho vodách kalil Varandur čepele, jimž dal tvar na kovadlině postavené na jezerním břehu. Jezero nevelké, leč s hlubokými a chladnými zelenými vodami, leží blízko Hvozdu lesních mužíků v krajině, jíž se později, když Ytia rozdělila zemi Éllad svým dětem a tak vzniklo devět starobylých Élladských knížectví a knížecích rodů, říkalo Ottwara.
Stalo se, že Getenek přišel o svůj meč v jednom z nesčetných soubojů s Orlygem. Čepel se zlomila a Getenek požádal Varandura, aby mu vykoval meč nový, lepší. Varandur vzal nejlepší železo, které kdy vyrval z útrob země, odebral se do své kovárny na břehu jezera a začal pracovat.
Už zbývalo jen málo, aby byl meč hotov, když Varandurovi zhasl oheň ve výhni. Sedmkrát jej znovu rozkřesal, sedmkrát mu jej vítr a déšť uhasil. Varandur už měl brzy odevzdat meč Getenekovi, a stále jej nemohl dokončit.
Tehdy se stalo, že letěl kolem drak. Když viděl, v jakých nesnázích Varandur je, snesl se na břeh jezera a nabídl nešťastnému Bohu svou pomoc. Jeho plamenný dech nahradil žár výhně a Varandur mohl svou práci odevzdat včas. Bylo to skvostné dílo. Jilec meče měl podobu těla a šíje letícího draka, roztažená křídla byla příčkou chránící bojovníkovu ruku, dračí ocas se vlnil dobrou píď po čepeli meče. Dračí hlava, v níž byly místo očí zasazeny třpytivé rudé kameny a jež třetí kámen stejné barvy a nevídané velikosti svírala v rozevřených čelistech, tvořila hlavici jilce vyvažující váhu čepele. Žádný ze smrtelníků ani Bohů nenosil dosud u pasu nádhernější zbraň.
Jenže Getenekovi se meč nelíbil. Zaplatil za něj sice sjednanou cenu, ale požádal Varandura, aby mu vykoval jiný. A tak Varandur první meč, který pojmenoval Hrútvang, věnoval z vděčnosti drakovi, který mu pomohl, a odměnil ho za to ještě něčím: daroval mu lidskou duši a jméno Ela-Sidrah, Pán draků.
Od té doby mají draci své vládce.
Tak je popsán počátek Pánů draků v knize Hrútvang.