Míry délkové

Základní délkové míry se jako v mnoha jiných kulturách odvozují od rozměrů lidského těla. S tím samozřejmě souvisí i řada nepřesností a obtíží při převodech, protože nejen každé bývalé knížectví, ale leckdy i každé město či oblast disponovaly trochu odlišnými mírami. Kupříkladu loket na území Aurixů byl vždy o něco delší než - pokud je známo - nejkratší loket ásléganský (0,62 m a 0,44 m).  Zarážející je, že teprve král Itmar, vnuk Gudleifra Miltida, přistoupil ke sjednocení měr a vah v celé zemi Éllad. Jako základ posloužily pochopitelně středoélladské, tedy původně sutriwaxské jednotky.

palec 2,1 cm
píď 22 cm
stopa 26,5 cm
loket 47 cm
sáh 181,5 cm
dannudam (dvojkrok) 163 cm
tereladam ("míle", tisíc dvojkroků) 1,63 km

Dannudam a tereladam se používají výhradně při udávání vzdálenosti.

 

Míry plošné

Éllaďané znali pouze jedinou plošnou míru, tagira. V překladu znamená doslova Slunce, ale toto slovo také označovalo světlou část dne. Tagira byla taková výměra pole, jakou oráč zvládl zorat "od slunka do slunka", tedy od rána do večera. V naší terminologii by tomu odpovídalo jitro či latinské iugerum.

tagira = 0,264 ha (2 640 m2)

 

Míry duté

Éllaďané odlišovali "suché" duté míry (pro obilí, luštěniny, mouku ap.) a "vlhké" duté míry pro tekutiny. "Suchých" měr bylo podstatně méně než "vlhkých".

Suché míry

lamita (mísa) 1,23 l
tirina (měřice) = 7x lamita 8,61 l

 

Vlhké míry

singralar (pohár) 0,23 l
dunglar (korbel) 0,62 l
ahud (džbán) 1,16 l
dohim (vědro) = 10x ahud 11,6 l
bús (sud) = 4x dohim 46,4 l