Sanduk

Sanduk je jedna z nejkontroverznjších a nejtragičtějších postav raných élladských dějin. Jeho otcem byl Orlyg, matkou bezejmenná lesní ženka, která se z žalu nad tím, že ji Orlyg opustil, zvrhla v divoženku. Sanduka vychovávali lidé a v pážecím věku se dostal na královský hrad. Oblíbil si ho král Ane a Sanduk se stal členem jeho družiny, patřil k jeho nejlepším rytířům - konec konců sílu zdědil po otci. Se svým bratrem Wannem si byli podobní jako dvojčata, lišili se jen barvou očí a vlasů - Wanne byl modrooký blonďák, Sanduk měl sytě zelené oči a vlasy jako plamen - a povahou. Sanduk byl jemnější, laskavější a hloubavější než jeho prchlivý (nicméně také komplikovaný) bratr. Tragédie nastala ve chvíli, kdy se oba dva zamilovali do téže dívky. Síla žalu, která kdysi způsobila, že se jeho matka zvrhla v divoženku, nyní fatálně změnila i Sandukovu duši... Po tom, co následovalo (a co nechceme prozrazovat), proměnil Orlyg Sanduka v běsa, který střeží svatyni Wetemay. V této podobě nevypadal Sanduk nijak přitažlivě - obluda vysoká cca dva a půl metru, porostlá hustou rudou srstí, vybavená silným trojbřitým šupinatým ocasem ostrým jako meč, drápy a kančími klektáky. Měl tři zelené oči s rudými kočičími zorničkami. Kdokoliv se - krom svatyníka Wetemay - chtěl ke svatyni přiblížit, skončil rozsápán na kusy. Sanduka mohl zabít jen Wannův meč, a Wannův duch se mohl odebrat do Getenekovy říše pouze s osvobozeným Sandukovým duchem, což bylo součásti Orlygovy kletby. Wanne totiž padl dříve, než se mohl vydat do Dankradu bratra zabít a zároveň osvobodit. Čtyři století Sanduk střežil svatyni a stejně dlouho Wanne čekal v jeskyni v lese na řece Stříbrné, než se kletba naplní a oni společně, už opět jako milující se bratři, přeplují jezero Máví...