Jedenáct neobyčejných mečů vykoval učeň boha Varandura Rekkeswinth. Vytvořil je ve Varandurově dílně v srdci Rá, ale Rá nestrpěla déle, aby si z ní dělal kovárnu, a vyhnala ho. Proto je neobyčejných mečů pouze jedenáct. Ostatní meče už koval Rekkeswinth v Élladu a byly žhaveny obyčejnou výhní proto nemohly získat žádné zvláštní vlastnosti. Neobyčejné meče mají na rozdíl od mečů kouzelných vlastní vůli a své neobvyklé vlastnosti často projevují pouze tehdy, uznají-li toho, kdo je vlastní, za svého pána. Neobyčejné meče nesmějí dostat jméno, protože by tím jejich moc nebezpečně vzrostla. Obecně je ošemetné dávat mečům jméno, protože jméno zbraním dává moc a sílu. Do čepele zbraně totiž přechází část síly člověka, jemuž vzala život. Meč, jímž bylo zabito hodně lidí, získává duši a dostane-li jméno, chová se jako samostatně myslící bytost. Jenže nikdo neví, kdo všechno meč nosil, čí krev je svlažila, jakou povahu takový meč bude mít...
Neobyčejné meče mají různé vlastnosti. Jeden odmítá nespravedlivý boj (což nemusí být pro vlastníka vždy výhodou), další se pokryje rzí, když jeho majitel zemře, a zaleskne se, až když se jím opásá jiný muž hodný toho, aby ho nosil. Jiný při obraně zasazuje takové rány,které se nikdy nezahojí - na rozdíl od ran, které uštědří při útoku.
Většina neobyčejných mečů je ztracena a ani se neví, jaké měly vlastnosti. Předpokládá se, že kolují někde mezi lidem, ale protože je nevlastní muži, kteří by toho byli hodni, jejich vlastnosti se neprojevují.
Nejslavnější z neobyčejných mečů je Pedetridův meč, později známější jako meč Wannův. Tento meč varoval svého pána před hrozícím nebezpečím tím, že začal rudě zářit kámen vsazený do hlavice jeho jilce.