Koní létavců je dvanáct. Kdykoliv se některá z klisen ohřebí, jiný létavec zajde, a opačně - pokud některý z létavců zahyne, musí se co nejrychleji jedna z klisen ohřebit. Od obyčejnýchkoní se na první pohled liší tím, že jim na spěnkách roste kovově lesklé peří. Kdysi bývali létavci svobodní, svůj domov měli na stolové hoře na území Aurixů v podhůří Dankradu. Cítili se tam velmi bezpečně, protože na úbočích hory žili jedovatí skřítkové, kteří je chránili před nezvanými návštěvníky. Pouze mladíci z kmene Aurixů se pravidelně vydávali na stolovou horu, aby přinesli tři pírka z kopyt létavce, protože to byla jejich zkouška dospělosti, teprve pak mohli být přijati mezi bojovníky. Aby cestou nezahynuli uštknuti skřítky, doprovázela je vždy kmenová vědma. Létavci nikomu nepatřili, ale pokud se někomu podařilo létavce zkrotit, navázal s ním kůň telepatické spojení, dotyčný ho mohl kdykoliv myšlenkou přivolat a kůň mu věrně sloužil celý život. Když se však paní Haduwig uchýlila ze země Éllad do Attérvidu, ovládla koně létavce kouzlem a od té doby žijí v jejích stájích. Tomu, kdo po létavci touží, jej paní Haduwig propůjčí, a to buď za dvanáct otroků nebo za tři roky služby.
