Když se paní Haduwig uchýlila do svého sídla v Attérwidu za Dankradem, dala ženám ve vsi Dvě sekery dar vnitřního zraku, díky němuž dokázaly přejít Dankrad. Ne všechny, ve vsi byla vždy pouze jedna horská vůdkyně, a když už jí nohy přestávaly sloužit, předala svůj dar jiné ženě - většinou dceři. Horským vůdkyním se za služby platilo, ale nesměly nikoho odmítnout. Doprovod horské vůdkyně také neznamenal záruku přežití. Vůdkyně sice znala cestu a dokázala i varovat před blížícím se nebezpečí, ale to, jestli se dobrodruh před tím nebezpečím dokázal ubránit, v její kompetenci nebylo. Ona sama byla v Dankradu nedotknutelná, chránila ji paní Haduwig. Horské vůdkyně se obvykle setkávaly se dvěma přáními: přejít Dankrad kvůli rozhovoru s paní Haduwig (šlo o žádosti o koně létavce) nebo od souboje Gunnlauga, Ora a Tanaquil nasbírat "dračí oči" - dračí krev ztuhlou v nejvzácnější drahokamy v zemi Éllad.
Dvě sekery a jižní cesta Dankradem
