LETOPISY OTTWARSKÉ
Pod tímto názvem rozumíme jakýsi svoz análů a letopisů z prakticky celé Přední i Zadní Ottwary, jenž byl uskutečněn neznámo kdy, ale zcela jistě kněmu muselo dojít nejméně jednu či dvě generace před anexí Přední a Zadní Ottwary, tj. někdy v první polovině prvního století před První velkou bitvou pod královskou horou Mirabatem. Nejpravděpodobnějším kandidátem na organizátora této velkolepé akce, která nemá v dějinách nejen Ottwary, ale celého Élladu obdoby, je kníže Arynon I. (nezaměňujme s Arynonem II., synem knížete Rodvina a Chrestyn Wyanon, který byl zřejmě jeho pravnukem). O Arynonovi I. víme z dobových pramenů i z pozdějších vyprávění, že byl na svou dobu velice vzdělaným člověkem se zájmem o slavnou minulost své země. Také jedině v možnostech panovníka bylo tak důsledně sesbírat veškeré letopisné prameny po celém knížectví.
O tom, že šlo o důslednost skutečně nevídanou, svědčí to, že dotyčný mecenáš nepohrdl ani fragmenty. V Letopisech ottwarských se nám zachovaly skutečné analistické skvosty, lomky letopisů vzniklých nejméně dvě stě padesát až tři sta let před První velkou bitvou. Jsou psané archaickým písmem a v jejich jazyce je patrná ještě kompletní flexe élladštiny včetně duálu a triálu, který vymizel již před počátkem hegemonie Sutriwaxů, některá pravidelná slovesa Starého jazyka se zde časují ještě nepravidelně a není ani přesně ustáleno koncové e a i. Tyto nejstarší zlomky, někdy také nazývané "Zlaté zlomky ottwarské", jsou však bohužel z valné části buď nečitelné nebo tak kusé, že je jejich vypovídací hodnota z historického hlediska velmi nízká.
Mladší památky Letopisů ottwarských již nám poskytují daleko více informací. Jsou však poznamenány pozdějšími zásahy panujícího sutriwaxského rodu, neboť některé pasáže byly z rukopisů doslova vytrhány, jinde byla změněna jména, některé údaje z pergamenů vyškrabány. Pravděpodobně se už nikdy nedozvíme, jak rozsáhlé toto damnatio memoriae samostatné Ottwary bylo, ale o některých událostech zde zcela nebo částečně vymazaných se dozvídáme v jako zázrakem zachované takzvané Vzdorokronice mudrce z Adramontu.