KRONIKA ILKOVA
Na rozdíl od takřečeného mudrce z Adramontu můžeme osobu autora této kroniky určit naprosto přesně. Ilka byl synem z levého boku knížete Bransúda, šlo tedy o nevlastního bratra krále Ana (viz rodokmeny). Pravděpodobně to byl bratr starší, který by, pokud by Ingolerik Ottwarská nedala Bransúdovi syna, převzal po otci vládu, a dostalo se mu proto patřičného vychování i vzdělání. Z různých pramenů se dozvídáme, že Ilka býval za Bransúdovy vlády stejně jako Ane přítomen zasedání rady a zúčastnil se nejrůznějších válečných tažení, a když začal panovat Ane, nic se na tom nezměnilo. Ilkovi ke cti dlužno podotknout, že se nikdy nepokusil Ana zbavit trůnu, Ane v něm měl naopak vždy velkou oporu. Byl to také Ilka, kdo například vyjednal sňatek Anova druhorozeného syna Uda s dědičkou knížectví Aurixů Rhonwen a tím zajistil připojení Aurixie k Sutriwaxii bez boje. Zdá se, že Ilka byl z obou bratří ten, kdo dával přednost diplomatickému řešení problémů, zatímco Ane byl spíše pro použití hrubé síly. Jako spojenci uplatňovali obě metody s neotřesitelnou úspěšností. To, že byl Ilka osobně účasten rozličných jednání a většinu událostí, které ve své kronice popisuje, skutečně zažil, potvrzují často se opakující slovní spojení typu: "...jak jsem sám viděl...", "...jak jsem svýma ušima slyšel...", "...a to se odehrálo před zrakoma mýma...", "...a toho jsem na vlastní kůži zakusil..." atd.
Vzhledem ke vřelým vztahům, které k sobě Ilka a Ane chovali, je naprosto logické, že požádal-li panující bratr Ilku o sepsání kroniky, nemohla to být než glorifikace vládnoucího rodu. Přestože je Ilkova kronika tendenční a zaujatá, její údaje jsou pro nás v lecčems cenné, protože například velice realisticky vykresluje rysy jednotlivých osob. Ilka byl dobrý znalec lidských charakterů a i u nepřátel Sutriwaxů dokázal ocenit statečnost, moudrost či jiné pozitivní vlastnosti.
Ilkova kronika začíná velice odbytým nástinem vzniku světa:
A svět se počal, jak se praví, z těla Sinadrova a Bozi z jeho zraků a srdce. A první muž zplodil devět dětí a mezi nimi byl muž Sutriwax. A byl Sutriwax velký a silný jako býk.
Zde se Ilka dopustil trestuhodné nepřesnosti, protože první muž, Tyrgrel, byl otcem pouze sedmi Ytiiných dětí, poslední dvě - Aurixe a Ottwaru - měla po Tyrgrelově smrti s bohem Viurem. Pak následuje poněkud nesrozumitelný výčet Sutriwaxových činů. Vakuum mezi praotcem kmene Sutriwaxem a prvním jménem známým knížetem Sutriwaxů Ilka bez rozpaků přeskočil, aby se nadále podrobně věnoval dějinám sutriwaxské vládnoucí dynastie. Až do vlády Alarova děda jsou to buď mýty a legendy nebo později holý výčet po sobě jdoucích knížat a jejich význačných (někdy pravděpodobně ad hoc vykonstruovaných) činů. Alarovou vládou počínaje se kronika ze suchopárného letopisu mění v barvité líčení s dějinnými souvislostmi (!), jehož vrcholem je právě doba Anovy vlády. Kronika končí smrtí Anovou, aniž by však v ní byla zmínka o nenávisti mezi jeho syny, která propukla, jak víme z jiných pramenů, v okamžiku, kdy Ane vyslovil svůj odkaz. Ane naposledy vydechl u vědomí toho, že své syny svým rozhodnutím proti sobě poštval. Dynastické rozepře a pohrdání rozhodnutím zesnulého krále ovšem nebylo to, co by se Ilkovi do oslavné kroniky hodilo.