KRONIKA ARMKERIHO NEMYTÉHO
Bratr Armkeri, asketický mnich, o němž se dozvídáme přímo od Cerediga Mořeplavce, se dal zazdít ve své cele a jen malým otvorem ponechaným ve zdivu si nechal podávat jídlo. Vzhledem k tomu, že ho Ceredig osobně znal, není pochyb o tom, že jeho kroniku četl, ačkoliv o tom v úvodu své knihy pomlčel. Armkeri byl současníkem Gudleifrovým i Ragnarovým a jeho kronika vznikla na popud krále Beroharda v nepokojných prvních letech jeho vlády, kdy bylo ještě třeba potlačit odpor politických protivníků z řad Widuwaltových stoupenců. Obecně se soudí, že impuls ke vzniku kroniky dalo Rugenorovo (Pergultovo) samozvanectví. Král Berohard si tehdy uvědomil, že je nutno nějakým způsobem podpořit a osrpavedlnit náro Miltidů na vládu nad celým Élladem, pověřil tedy Armkeriho, aby vylíčil historické události tak, jak to současné dynastické politice vyhovovalo. Armkeriho kronika je tedy stejně tendenční záležitostí jako kronika Ilkova, již evidentně Armkeri znal, neboť některé formulace z ní přebírá téměř doslovně.
Kronika Armkeriho nemytého je v podstatě pokračováním kroniky Ilkovy. Začíná vládou krále Ana (zde jsou i celé pasáže opsané od Ilky) a podrobně se věnuje příčinám sporu mezi Udem a Márem. Ve snaze líčit Miltidy jako jediné oprávněné vládce země Éllad neváhal Armkeri tvrdit, že Már byl mladší z obou Anových synů a zcela tak překroutit důvody, proč k roztržce došlo:
A kdyžtě dobrý král Ane zstaral se v letech svých a údové jeho slábi byli, tu Már, ač mladší, vlády převelice chtivý, z pokolení lestného a úskočlivého jsa, prospěchu sobě hledav a starcovy nemožnosti využiv jemu se sladkými řečmi vlichotil, i jal se na bratra svého chrabrostí vynikajícího mezi muži hanu kydati a jej osočovati jakož i očerňovati, a tu on (= Ane) nemožný a slabý jemu uvěřil jest a jemu své panství do ruk vložil a veškerou záhubu tak jakožto i bědu na panství své i poddané své, jakož i do domu svého uvrhl.
S touto konstrukcí se setkáváme jedině u Armkeriho.
Armkeri dále v podstatě jen vyjmenovává různé bitvy a války, které mezi sebou rod Kúnů a Miltidů vedl, a podrobněji se zabývá zase až dobou krále Gudleifra a jeho přímých předchůdců.
Důležitým momentem jsou marginální poznámky v kronice, které leckdy text uvádějí na pravou míru či jej rozšiřují o některé podrobnosti. Je důvodné podezření, že byly přičiněny rukou otce Uodalrícha.
Vzhledem k naprosto zřejmým nepravdám, které se v Armkeriho kronice objevují (a jsou korigovány právě margináliemi), je pochopitelné, že se znalostí tohoto spisu Ceredig Mořeplavec nechlubil. Jistě se obával, že by tím snížil důvěryhodnost vlastních knih.