PRAMENY
Sám Ceredig v úvodu ke své knize, sepsané na pokyn krále Itmara, uvádí, že jako pramene použil krom svých vlastních vzpomínek a vyprávění Gudleifrových družiníků, s nimiž se osobně znal z výpravy do Jižního Edagwonu, ještě originálu Wetemay, již znovu přeložil, neboť Waltheriho překlad se prý nedochoval a beztak byl jen kusý. Jiné prameny Ceredig nezmiňuje. Jakožto Gudleifrův písař měl ovšem přístup k poměrně širokému okruhu písemností, proto je málo pravděpodobné, že by pro sepsání svého díla čerpal pouze z originálu Wetemay. Vždyť sám píše, že se o králi Gudleifrovi zmiňuje jen málo, "protože o něm vypráví mnohá kronika". Tyto kroniky měl Ceredig bezpochyby v rukou, i když se na ně výslovně neodvolává - buď tu sehrála jistou roli autorská ješitnost, nebo - což je pravděpodobnější - čerpal z pramenů, které se změnou politické situace po sjednocení říše pod nadvládou Miltidů již jevily jako společensky nežádoucí.
Zatím se podařilo spolehlivě určit tyto prameny (včetně otevřeně zmiňovaného originálu Wetemay), jejichž vliv se v některém z Ceredigových děl odrazil:
