DANKRAD
Východní hranici země Éllad tvoří pohoří Dankrad. Typově je nejpodobnější norskému Jótunheimenu, nejvyšší vrcholky však dosahují větších nadmořských výšek a pohoří je mnohem drsnější. Za to ovšem také může vysoká koncentrace nadpřirozených, zlovolných sil, kterých je Jótunheimen prost. Přes Dankrad nevede mnoho cest, Ceredig sám s trochou nadsázky tvrdí, že se přes něj ještě nikdy nikdo nedostal, a to ani na koni létavci. Pravdou je, že na létavci překonali Dankrad tři lidé - Njál, Arambegil a před nimi ještě Yarik. Severní cestou, tedy tou, která se napojuje na Stezku vedoucí ke Svatyni Wetemay, přešel Dankrad pouze Wanne s Karem a Ailredem. Jižní cestou překročilo Dankrad několik desítek lidí. To je cesta, kterou dovolila paní Haduwig vidět horským vůdkyním ze vsi Dvě sekery.
V podhůří Dankradu žili Sestroni. Sestrony Sutriwaxové nikdy nepokořili, ani o to neusilovali, protože je toto území vzhledem ke své nehostinnosti nelákalo. Sestroni se začali pokládat za součást království Miltidů postupem času sami a Miltidové to prostě akceptovali.