O autorce
Autorka podlehla naléhání a také tomu, že o ní na internetu kolují mnoho let zastaralé informace, které se stále někde opakují a objevují (vidíte, jak je ošidné používat internet, když si neumíte validitu informací ověřit...). Tudíž tato sekce bude konečně obsahovat nějaké informace.
Narození: 28. srpna 1970, Praha, Štvanice (ano, tam, kde jsou dneska blbé tenisové kurty, na klidném místě na ostrově a obklopena zelení, stávala porodnice; zde je vidět, jaké má tato společnost hodnoty)
Vzdělání:
1974 - 1976 mateřská škola Nad štolou 6. Praha 7 (nebudete tomu věřit, ale tahle školka stále ještě funguje!)
1976 - 1980 základní škola Korunovační 8, Praha 7 (odtud se zná s Helenou Soukupovou prof. Clarkovou, která jí doporučila Michaela Bronce, který vydal Korunu Élladu)
1980 - základní škola Uhelný trh 4, Praha 1 (z nějakého důvodu se doma usoudilo, že lepší než na jazykovku je dát budoucí autorku do třídy s matematickým zaměřením; vyřešila to mononukleosa, autorka v této třídě setrvala pouze měsíc).
1980 - 1985 základní škola Strossmayerovo náměstí 4, Praha 7
1985 - 1989 Gymnázium Na Pražačce, Praha 3 (autorka studovala ve třídě s výtvarným zaměřením, které je na této škole dodnes. A v druhém ročníku začala psát Wetemau)
1990 - 1998 FFUK, obor latina - historie (ano, počítáte správně - autorka nešla studovat hned po maturitě a studovala déle než pět let. K tomu prvnímu měla poměrně pádný důvod - v roce 1989 historie zaváněla dělnickým hnutím, což jí nedělalo dobře na pleť, a nic jiného se jí moc studovat nechtělo. K tomu, že universitu studovala téměř stejně dlouho jako základní školu, byly také podstatné důvody. Zejména ten, že tehdy se delší studium nezpoplatňovalo. Dále to, že od čtvrtého ročníku také učila a krom toho během studia napsala několik knih, jednu učebnici a hrála v orchestru, který zkoušel 2 - 7x týdně, a to zabere celkem dost času).
2003 - doktorská promoce (Philosophiae doctrix - na základě práce týkající se antroponomastiky)
2011 - 2013 - intenzivní kurs angličtiny zakončený zkouškou B2
2013 - 2015 - studium výchovného poradenství na FFUK
Pracovní kariéra:
1987 - průvodkyně na státním zámku Jemniště (a tady začala vznikat Wetemaa)
1988 - průvodkyně na státním zámku Duchcov (tady vznikala kapitola o Tankredovi Bystrozrakém)
1989 - průvodkyně na státním hradě Karlštejn (tady nevzniklo nic, ale zato se podívala i pod střechu donjonu)
1989 - 1990 - celní deklarantka ČSAD pro destinaci Rakousko (práce v kolektivu vyučených mamin, z nichž pouze jedna si dodělala maturitu, ji hezky rychle přesvědčila, aby si dala přihlášku na VŠ okamžitě po revoluci - tentokrát to totiž už dělnickým hnutím nehrozilo)
1995 - 1996 - výuka latiny na III. lékařské fakultě UK
1994 až dosud - výuka historie a latiny a od r. 2013 též výchovné poradenství na Gymnáziu Na Pražačce, Praha 3
Koníčky:
Coby malému nevinnému děvčátku jí jako koníček byla vnucena sportovní gymnastika, kterou docela upřímně (jako většinu sportů) nenáviděla, přesto ji dělala asi šest let. Také byla posílána na angličtinu (možná to byla shoda náhod, ale angličtina probíhala v době schůzek pionýrského oddílu, jichž se tudíž nemohla zúčastňovat), na klavír a do dvou sborů. Kolem deseti let došlo k mírné redukci koníčků - gymnastika se začala (díky bohu!) krýt s odpoledním vyučováním a z Lidové školy umění ji vyhodili, protože při hře na klavír nedržela rytmus. Angličtina nějak odumřela sama. Budoucí autorka se ovšem záhy začala nudit, a tak si jednak sama vyhledala novou paní učitelku hry na klavír, u které potom setrvala až do druhého ročníku na gymnáziu, a jednak kurzy jakéhosi podivného pohybu zvaného džezgymnastika, což jí vydrželo asi rok. Také chodila na nějaký pofidérní kroužek do ZOO (celou základku byla přesvědčená, že bude veterinářkou).
Na gymnáziu už se - krom hry na klavír a na flétnu - věnovala psaní, založila také epizodickou skupinu historického šermu, a samozřejmě jako výtvarnice výtvarničila.
V letech 1989 - 1993 byla členkou pěveckého sboru Byzantion (což se opravdu čte Byzantyon, neb je to řecké slovo, ale ujalo se také označení Byzon), kterýžto abteilung se zabýval řeckokatolickou hudbou, což jsou opravdu skvostné kousky. Začínala v altu, pak zpívala i soprán (ač je kontraalt, ale byla personální nouze) a hrála na psalterium. Se sborem několikrát vystupovala v zahraničí - ve Francii a v Belgii.
Od roku 1994 do r. 2000 (asi tak) hrála na kontrabas v Pražském studentském orchestru (vulgo Škampáč), což byl tehdy (a možná ještě je) nejlepší studentský orchestr nejen v ČR, ale i v Evropě, který na soutěžích suveréně porážel i orchestry konzervatoristů, tedy profesionálů. Se Škampáčem procestovala Německo, zúčastnila se mezinárodní soutěže v belgickém Neerpeltu, kterou orchestr vyhrál už poněkolikáté, ale tentokrát summa cum laude (tedy s nejvyšším možným počtem bodů, jaký vůbec mohl být udělen), a festivalu studentských orechestrů v japonské Šizuoce. Ten bohužel nebyl soutěžní, takže ho Škampáč nemohl vyhrát.
Na kontrabas už nehraje asi deset let, na klavír stále ano, na zobcovou flétnu by také ještě něco zapískala. Ale vzhledem k tomu, že den má pouze 24 hodin, bylo nutno koníčky zredukovat, takže dnes se převážně věnuje psaní, jen občas něco nakreslí, mívá vyšívací záchvaty a velmi ráda fotografuje (i makro).
Krom psaní je velkým koníčkem je také cestování. S orchestrem, se studenty, jako profesionální průvodkyně i po vlastní ose procestovala velkou část Evropy (Pobaltí, Rusko, Podkarpatskou Rus, jižní Polsko, Norsko, kousek Švédska a Finska, Belgii, Maďarsko, Slovensko, Řecko mnohokrát, Itálii taktéž, z Rakouska pouze Vídeň, Německo, Francii, Lucembursko, Španělsko, Portugalsko, Velkou Británii, Irsko, Skotsko, Orkneyské ostrovy, Faerské ostrovy a nejmilejší destinaci, Island, už navštívila asi osmkrát), byla v Japonsku, Číně, Izraeli a v Egyptě a přednášela v jižní Koreji.
No a to je zatím všecho, do soukromého života autorky nikomu nic není.